...jsme absolvovali opět společně se skvělým průvodcem Františkem v Národním muzeu. Byla to cesta o poznání pohodovější, než jakou měli kluci ve stejnojmenném filmu, ale líbila se nám stejně. Ostatně ani my jsme neměli o dramatické situace nouzi, i když jsme byli jen v rolích pozorovatelů. Viděli jsme žraloky trhající na kusy mršinu brachiosaura, z něhož se na našem území našla jedna jediná dinosauří kost. Pavouka schovávajícího se pod palmovým listem, aby ho pak zasypal popílek z vybuchlé sopky - takové malé české Pompeje, díky nimž máme ojedinělý exponát: nikde na světě nemají zkamenělý otisk měkkého těla z doby pravěku. Víme už také, že mamut s mládětem není samice, ale samec, a že nosorožčí roh není z rohoviny, ale z chlupů. 

Opět to bylo krásné - a největší drama prožila asi Klárka, která nerada chodí ve sněhu: ráno i přesto, že kos zpíval jarně, i když, pravda, trochu udiveně, napadla pořádná dávka sněhu.

P. S. Že se nám v muzeu líbilo, potvrdil i Martin, autor opět skvělých fotografií, který napsal: 

"Před chvilkou jsem poslal pár fotografií přes úschovnu z dnešní návštěvy muzea. Děkuji za dnešní s vámi prožitý pěkný a vydařený den. Pro mě to byl to další den, kdy jsem se cítil skvěle, nic mě nebolelo, a hlavně jsem měl radost, že mohu být užitečný a být s vámi. Moc si toho Vážím a přál bych si, aby takových dnů, kdy se nám daří a cítíme se skvěle, bylo víc. Martin"