...je to zázrak. V Lucerně, kde jsme slavili 10 let trvání dílny, tančila na všechno: při koncertu Jana Buriana, který setkání zahajoval (jestlipak to Jan už zažil, aby se na jeho písně tančilo?), při vystoupení bubeníků z Okinawy, i při závěrečném a nádherném zpívání Báry Zmekové. To už byla Raduška unavená a pospávala opřená o stůl, její cit pro hudbu a rytmus jí ale nedal spát. Pomalu a snivě se přidávala ke křišťálovému Bářinu hlasu a tančila opravdu krásně. A jako vždy - nezbývá než v dobrém závidět její bezprostřednost, protože my jsme se přidat nedokázali...