Pozdrav od Martiny Skaly, výtvarnice žijící v USA - vydala se do Ekvádoru s naším "kožákem":-)

*

Necítil jsem se dobře ve své kůži, tak jsem se rozhodl, že se vydám za štěstím. Můj ,, Quest for Happiness’´ mě zavedl do Ekvádoru, kde jsem se ubytoval v haciendě La Alegría ve výšce 2800m  protože to znamená španělsky štěstí. Druhý den jsem si osedlal  Fandangito, “criollo” koně, a vydal se do hor. Jenže jsem nic nenašel. Láma, kterou jsem cestou potkal mě poradila, že musím až na vrchol volkánu Quilotoa… tam prý Štěstí žije. Fandangito řekl, že pro něj to není, ať se zeptám Suletana, ten prý nahoře byl. Zkusím zítra…

Zdraví Kožáček

--- --- ---

Tak jak mně bylo řečeno, vydal jsem se do deštného pralesa Bombolí. Vystřídal jsem dva koně, než jsem se tam dostal: nejdříve Suleta a pak Gambita. Promokl jsem na kůži, vítr mně vytrhal stránky a  ty zbylé se zkroutily vlhkem. Také mě kousla ve stáji lebka a z náročné jízdy mě rozbolely švy. Noc v deštném pralese byla pekelně vlhká, mám obavy, že jsem chytil plíseň. Můj kůň žere orchideje, které v deštném pralese rostou. Zítra vyrážíme k vulkánu Quilotoa, který je ve výšce 4000 m, tak se několik dní neozvu. Nebude signál. Snad mně švy vydrží…

Vřele zdraví Kožáček

--- --- ---

Kožáček zdraví od volkánu Quilotoa, 4000m nadmořské výšky kam se konečně vydrápal na koni, který se jmenuje Rosinante! Jak případné… během osmi dní Kožáček vyměnil šest koní, pronikl na kůži, namohl si zádový šev a popral se s nadmořskou chorobou. Posílá pár video via transfer a loučí se, než se zase vydá na další koňské dobrodružství. Ohledně jídla, malá poznámka… kdo nejedl míchaná vajíčka politá ostružinivou marmeládou, nežil…
Nyní si Kožáček jde do sebe něco zapsat.