Jak je objevujete, všechny ty skvělé nápady, zajímavé materiály i autory?” ptám se. Vlasta pokrčí rameny a usměje se: „To přichází nějak samo. Netlačím na to. Nemám jasnou představu, jak by to mělo vypadat. Máme dveře otevřené a někdo nebo něco se v pravý čas objeví. Jako když přišlo PFko Malých radostí.”  Ano, díky tomu tu teď stojíme a necháváme se unášet představivostí, jak by mohl vypadat sešit nebo kalendář nebo něco jiného, co bude společným dílem Lemniskáty a Maleradosti.art. Tak tomu se říká nechat žít život, vzpomenu si na Zdeňka a Future Leader.

Celý příběh si můžete přečíst u Šárky na webu.

Povídání Vlasty Urbanové v Českém rozhlase k poslechu zde.