To jsou dvě místa v Praze, kde jsme letos díky podpoře programu ŠKODA Stromky symbolicky sázeli za papír, který na výrobu spotřebujeme u nás v dílně. Symbolické sázení v komunitní zahradě Pastvina ve Vinoři to určitě nebylo. Spolu se čtyřmi slečnami z VOŠ pedagogické z Litomyšle jsme se docela zapotili, ale výsledek potěšil nás i majitele s italským jménem po dávných předcích Marca Stellu. Pomohli jsme obnovit původní a už zapomenutou ovocnou alej, v blátivém terénu pomáhalo ještě hřející listopadové slunce i zvědavé slípky, které začerstva vyklovávaly z mulče pro nás neviditelné dobroty. V čimické naučné zahradě Vědomý dotek jsme o pár dní předtím, první listopadový den, zažili asi zatím nejstudenější počasí v historii našeho sázení vůbec. Statečně s námi mrzli děti z čimické mateřské školky a skorodospěláci z vyšehradského odborného učiliště Jedličkova ústavu. Hned po nich si své stromky zasadili školáci ze základní školy ve Zbiroze a z velké dálky dorazila i veselá partička lidí ze sociálně terapeutické dílny Jeroným při lounské knihovně. Ti osázeli při čekání na "své" stromky ještě celý záhon tulipánovými cibulemi a my ostatní jsme pomohli shrabat opadané listí, abychom se trochu zahřáli. Poděkování patří programu ŠKODA Stromky, díky kterému, jak věříme, budeme sázet i za rok.
Oba tyto stromy nezvyklého jména jsme sázeli v parcích u tří budov Domova pro seniory v Jindřichovicích pod Smrkem. Stále se nám daří pokračovat v projektu, ve kterém chceme sázením stromů vrátit alespoň symbolicky přírodě to, co jí "bereme" v podobě spotřebovaných papírů. Během letošního podzimu sázíme díky podpoře grantového programu ŠKODA Stromky, nejen v Jindřichovicích, ale také v pražských komunitních zahradách. Ty nás ale teprve čekají, budeme v nich sázet i se školáky, kteří u nás letos byli na exkurzi. Na severu jsme sázeli sami, s dobrovolníky Ottou, Barunkou a ročním Otíčkem. Užili jsme si nádherné babí léto, večer jsme si prohlédli jednu ze dvou obecních větrných elektráren a před odjezdem jsme si stihli i zatančit. Odjížděli jsme bohatší i o setkání s několika seniory a s jejich životními příběhy: novomanželé Marie a Jiří vzpomínali při ranní cigaretě na svou svatbu před třemi měsíci, drobná Edita, která za dva měsíce oslaví devadesáté narozeniny, měla hlavu a oči bystré jako mladice... Na závěr ještě prozradíme, že pajasanové listy jsou cítit po myšině a bývají hostiteli larev motýla martináče hedvábného, a paořech, jinak také lapina škumpolistá, se snad v létě oblékne do dlouhých lat žlutozelených květů jak z lesů na planetě Pandora ve filmovém Avatarovi.
Ve své Třinácté komnatě si světoznámý fotograf Robert Vano povzdechl, že by chtěl být kečup. Ten prý znají všichni, i ti, co nevědí nic o Leonardovi nebo Shakespearovi. Včera se Robert kečupem rozhodně stal. V plné kavárně Laskafe na Žižkově jsme spolu s ním pokřtili limitovanou edici sešitů s jeho nezvyklými fotografiemi zvířat. Robert Vano byl vtipný, laskavý a moudrý, vyznal se ze své lásky k andělům, a jednoho, z dílny řezbáře Tomáše Štěrby, dokonce i dostal. O sešity s jeho fotografiemi byl obrovský zájem, zbylo jich jen pár. Ty se brzy objeví v e-shopu, tak nezaváhejte! :-) Do konce měsíce budou kavárnu zdobit autorovy originální fotografie. Ty naše, které jsme v lednu pořídili pod jeho mistrovským dohledem na workshopu v Jindřichovicích, jsme si už odnesli domů, i s podpisem. Robert totiž na závěr večera trpělivě podepisoval a podepisoval a pózoval a pózoval při fotografování, mimo jiné i naší Rádě a Kačence. Robert Vano je nejen kečup, ale i skromný člověk, který se umí zasmát sám sobě a který zároveň dokáže velmi otevřeně hovořit nejen o andělských, ale i o temnějších stránkách své osobnosti. Jemu, jeho manažerce Romaně a řidiči Lubošovi moc děkujeme za vstřícnost, podporu a spolupráci, která, jak doufáme, ještě nekončí. A velký dík patří i Kačence, která kromě jediné pořídila všechny fotografie. Můžete si je prohlédnout níže. A také Monice, která zařídila, že Tomášův anděl přilétl rozšířit Robertovu sbírku andělů včas a navíc s fotoaparátem v ruce.
Workshop jsme mohli uspořádat díky finanční podpoře Nadace České spořitelny.
Prohlídku Karlovy univerzity, resp. její historické budovy Karolina, jsme si nenaplánovali náhodou. Už dva roky pro univezitu vytváříme bloky i sešity, a pravidelně je dodáváme jak do obchůdku v Celetné, tak na různé konference a univerzitní sešlosti. Karolinum jsme chtěli vidět proto, abychom si lépe uměli představit, kde se lidé, kteří naše notýsky užívají, pohybují. Prohlídka prostor překonala naše očekávání. Dostali jsme se i tam, kam běžný návštěvník nezavítá, i když je třeba na promoci svého dítěte. A tak jsme právě viděli i ty v titulku zmíněné taláry: rektorské, děkanské i profesorské, i ten s hermelínovým límcem pedela. Zkusit jsme si je ale nemohli, to prý jde jen při dnu otevřených dveří, který jsme si hned zarezervovali. Celu dobu nás provázela Lída Součková, kamarádka, fanynka a podporovatelka naší dílny, jinak vedoucí UK Pointu, takového srdce univerzity, kde najdete odpovědi na všechny otázky, týkající se chodu a organizace života na Karlovce. A taky Martina s Reném, kteří si s námi povídali, taky trochu vyzvídali i hodně fotili, aby vznikl tento příspěvek na univerzitním webu: Lidé z Lemniskáty na návštěvě v Karolinu. Za vlídný a vstřícný přístup všech zúčastněných moc děkujeme. :-)
Workshop jsme mohli uspořádat díky finanční podpoře Nadace České spořitelny.
Tak se klidně mohl jmenovat workshop, který v naší dílně proběhl na konci tohoto týdne. Přijela Petra z Lázní Libverda, pedagožka, výtvarnice a kamarádka, a my jsme s ní zažili den nabitý tvorbou, novými nápady a postupy. Zpočátku převládaly pochybnosti, ale jen chvilku, protože všichni dokázali nejdříve vytvořit návrh razítka, pak ho vyřezat skalpelem a nakonec jím potisknout připravené archy, a vytvořit tak nádherné autorské vánoční nebo dárkové papíry. Petře moc děkujeme, že za námi přijela z poměrně slušné dálky, ale hlavně za to, že nám umožnila posunout naše vlastní limity.
Workshop jsme mohli uspořádat díky finanční podpoře Nadace České spořitelny.
...se na začátku září odehrálo krátce po poledni přímo v prostorách naší dílny. Bubenický workshop vedený Davidem nebyl ale zdaleka jen o bubnování, až na krátkou chvíli to bylo překvapivě i setkání s tichem, s tepem našich srdcí, s vibracemi, vlněním zvuku, uvolňování a objevování rytmů v nás samotných. Davído nás provedl světem různých rytmických nástrojů - od meditativnějších (zvuková tyč, tibetská mísa, steal tub, japonské zvonečky koshi) po veselejší (bezová píšťala koncovka, sun drum). I když jsme měli někdy s rytmem potíže, David Cháb s námi čaroval - pomáhal nohama, rukama, hlasem, až jsme se nakonec opravdu v rytmu potkali. A byla to krása.
Workshop jsme mohli uspořádat díky finanční podpoře Nadace České spořitelny.
...nás už dlouho lákal, a tak jsme druhé květnové úterý vyrazili. Objednávali jsme se dlouho dopředu, s ohledem na to, aby bylo už krásně a teplo. Studený květen nás ale zaskočil - červené nosy na fotografiích nekompromisně ukazují, jaká může být i po "zmrzlých mužích" zima. Pankrác, Servác a nejspíš i Bonifác nás věrně provázeli celou prohlídkou, jen při obědě zůstali za dveřmi. Přesto se Botanicus líbil, kytky navzdory téměr mrazivým teplotám vesele kvetly a řemeslné dílničky byly plné zájemců. A my nabrali síly před sezónou výroby sešitů pro školy.
Workshop jsme mohli uspořádat díky finanční podpoře Nadace České spořitelny.
To, že vytváříme sešity z papíru ze sloního trusu, je už známo. Reakce při jejich nabídce jsou dvojí: absolutní nadšení, a absolutní odmítnutí. Obě skupiny si většinou k sešitu čichají a občas se někdo zeptá, jak se takový papír vyrábí. Abychom mohli odpovídat zasvěceněji, využili jsme možnosti účastnit se workshopu, který pro každého nabízí pražská ZOO. Během příjemného setkání se dvěma sympaťáky - nadšenci si každý z nás vyrobil a odnesl s sebou svůj originální arch papíru ze sloního trusu a spoustu zajímavých informací nejen o historii celé technologie, převzaté ze Srí Lanky, ale i o pražských slonech, jejich příbuzenských vztazích a znacích, podle kterých je od sebe můžeme rozeznat. Pak jsme ještě vyrazili na komentovanou prohlídku s milou a trpělivou průvodkyní Katkou a dozvěděli se spoustu zajímavostí o zvířatech, o kterých jsme si mysleli, že je známe - přesto jsme zdaleka nevěděli všechno. Třeba to, že nejrychlejší savci gepardi neumějí ochladit své během zahřáté tělo, a musí ve stínu počkat, až vychladnou. Rozesmály nás bezprostřední gorily a na fotkách poznáte, kdo z nás napodoboval tučňáčí chůzi. Ze ZOO jsme odcházeli právě včas - začínalo pršet - a s příslibem možné spolupráce s papírnou, kterou vybudovali před pár lety ve spolupráci s nejstarší českou manufakturou ve Velkých Losinách. Den pro některé z nás ještě neskončil. Večer jsme se znovu sešli a po bramborákové párty a koncertu na africkou koru jsme přespali ve spacácích a na karimatkách v dílně. Noc to byla plná vášní - chrupkání, převalování, vzdychání a dalších zvuků - ale stálo to za to. Poděkování patří Nadaci České spořitelny, díky které můžeme letos financovat vzdělávací akce pro naše zaměstnance.
Robert je slavný fotograf pohybující se především mezi lidmi krásnými a fyzicky dokonalými, ve světě módy a modelingu. Nám nabídl svou druhou podobu: soucitnou, charitativní a pomáhající. Strávili jsme s ním dva dny na severu Čech, kde nám předával rady a zkušenosti s fotografováním portrétů. Museli jsme si vystačit s denním světlem a přirozeným citem pro situaci, fotili jsme sebe navzájem a dvě krásné dívky-dvojčata, dcery majitelky penzionu, kde jsme byli ubytováni. A také tři seniory z jindřichovického domu důchodců. Hodně jsme se nasmáli, něco jsme se naučili - výsledek bude možné posoudit na podzimní výstavě, kterou z našich fotografií uspořádáme. Za to, že jsme se mohli workshopu zúčastnit, patří dík nejen paní Romaně, manažerce Roberta, ale i starostovi Jindřichovic Pavlu Novotnému, Zuzce a Jardovi z Penzionu u Můrinek, Haničce z penzionu U dubu, kde jsme dobře jedli, a hlavně Nadaci České spořitelny, od níž jsme na podobné vzdělávací aktivity pro naše milé lidi získali grant.
O našem projektu pro Zdravotního klauna píšeme už skoro rok - a pomalu se chýlí ke konci. Protože jsme skončili s finišem výroby sešitů pro školy, udělali jsme si klidnější den, a každý z našich zaměstnanců si mohl zkusit naťupat několik klauních notýsků. Ťupali i ti, kteří jinak pracují na výrobě sešitů, a z fotek je zřejmé, že je změna potěšila. Ještě nám zbývá vyrobit 600 notýsků a ozdobit asi 800, v úterý přijdou pomoci dva dobrovolníci z České televize, každou středu teď bude chodit pomáhat sedmák Jáchym, prima skejťák, který myslí i na druhé. Kdybyste chtěli, zavolejte, a můžete s prací na notýskách pomoci i vy.
Notýsky vznikají díky podpoře nadací Globus, Avast a Veolia a také díky benefičním akcím cvičebního programu Vnímej své tělo, Marcely Magdalény Masopustové, Petry Bártové a Elenky Mačákové.
...se na začátku září odehrálo krátce po poledni přímo v prostorách naší dílny. Bubenický workshop vedený Davidem nebyl ale zdaleka jen o bubnování, až na krátkou chvíli to bylo překvapivě i setkání s tichem, s tepem našich srdcí, s vibracemi, vlněním zvuku, uvolňování a objevování rytmů v nás samotných. Davído nás provedl světem různých rytmických nástrojů - od meditativnějších (zvuková tyč, tibetská mísa, steal tub, japonské zvonečky koshi) po veselejší (bezová píšťala koncovka, sun drum). I když jsme měli někdy s rytmem potíže, David Cháb s námi čaroval - pomáhal nohama, rukama, hlasem, až jsme se nakonec opravdu v rytmu potkali. A byla to krása.
Workshop jsme mohli uspořádat díky finanční podpoře Nadace České spořitelny.
Je to možná věta do diskuse, nicméně je pravda, že nadace Globus rozděluje peníze neziskovkám. My jsme měli štěstí - náš projekt výroby notýsků a dalších produktů pro Zdravotního klauna se dostal do finále, ve kterém jsme díky vašim hlasům získali druhé místo a s ním spojenou finanční podporu 80 000 Kč. Vyrobíme za ně dva tisíce notýsků pro malé, vážně nemocné pacienty, aby se do nich mohly zapisovat nebo malovat vzkazy mezi rodiči, sourozenci, kamarády, zdravotními klauny a dětskými marody. Děkujeme všem, kdo nás podpořili, hlavně kamarádům z Projektu Šance. Poděkování patří samozřejmě i Fóru dárců a Globusu, který se svou ochotou podpořit potřebné řadí mezi firmy ctící společenskou zodpovědnost.
...se na mě obrátili s žádostí o podporu ze sdružení ARNIKA, které se už roky věnuje záchraně starých stromů a alejí. Kdysi jsem je podpořila, a jejich současná žádost o pomoc při péči o hlavaté vrby, které známe z Ladových kreseb, mě hodně oslovila. A tak jsme po krátké dohodě a s finanční podporou kamarádů Zbyňka a Milana mohli vyrobit pro sponzory a podporovatele projektu 100 sešitů s vlasatými vrbami. Asi to tak mělo být, protože výzva přišla v pátek, o víkendu jsme s kolegyněmi Jarkou a Helenkou a s mým mužem Honzou, z jehož hřbetu Jarka pořizovala některé záběry, vyrazili do Skryjí nafotit místní vrbky. Po neděli přišly peníze od kluků, a další týden už vylaďujeme a cizelujeme krásné sešity, které určitě potěší. A proč jménem páchníka? Páchník je jeden z ohrožených živočichů, kteří ve vrbkách přežívají, a kvízová otázka zní: je to a) drobný hlodavec, b) noční motýl, c) brouk z čeledi vrubounovitých. :-) Více o projektu ZDE, ještě je čas ho podpořit.
I provozování chráněné dílny je vlastně jedním velkým projektem, pod který se vejdou všechny ostatní. V roce 2018 tu našlo práci 19 lidí, kteří to nemají v životě lehké a na běžném pracovním trhu by se uplatňovali jen těžko nebo vůbec. V prostorách provozovny v Balbínově ulici nacházejí velkou část toho, co potřebují - smysluplnou práci, bezpodmínečně láskyplné přijetí, respekt a radost z toho, na čem pracují. Víc si o běžném a každodenním životě dílny můžete přečíst v AKTUALITÁCH, zde chceme poděkovat všem, kteří nás podporují - především Městské části Praha 2, bez jejíhož podnětu a každoroční finanční podpory bychom se vůbec neobešli. MOC DĚKUJEME.
...máme možnost získat od vás finanční podporu, a tím i větší příspěvek v rámci programu ČSOB pomáhá regionům. Děkujeme všem, kdo nás svými hlasy podpořili v klání o divokou kartu, získali jsme úctyhodných 1006 hlasů. Teď je tedy prostor pro finanční podporu. Budeme rádi, když to vyjde, i poslední místo nám ale zaručuje 25 tisíc korun, které použijeme na výrobu sešitů z netradičních materiálů. Postup je stejný jako při hlasování, kliknete sem: https://www.csobpomaharegionum.cz/#praha, a pak už vás portál povede. Nezapomeňte při platbě uvést variabilní symbol, ten pro náš projekt je: 20185105. Děkujeme moc, a držte nám, prosím, palce.
...spatřily světlo světa i nové kreativní deníky ANTALIS. Jsou z nádherného luxusního kartónu od stejnojmenné firmy, která je předním evropským distributorem papíru. Deníky v černých deskách z kartónu s vysokou gramáží v sobě skrývají překvapení - tři sešity (buď bez linek ze 100% recyklu, nebo s linkami, čtverečky a tečkami) v různých barevných kombinacích, které si může zakázník sám navolit ze zhruba 15 možností. Najdete je v naší nabídce PRODUKTY / KREATIVNÍ DENÍKY, a my věříme, že vám udělají stejnou radost jako nám a panu Jozefovi z Antalisu, který nám kartony Keaykolour v nové barevné paletě přišel před časem nabídnout. Dík patří nejen jemu, ale i nadaci TESCO, která nákup papírů podpořila, no a hlavně naší kreativní duši Ivance, která deníky s vyměnitelnými sešity, zavěšenými na gumičkách vymyslela. Tento týden jsme deníky oficiálně přivítali na svět - s gentlemanem Jozefem, který dorazil i s kyticí právě pro Ivanku.
Jak to jde dohromady? Jednoduše! Z použitých kelímků na kávu se vyrábí plně recyklovaný a do nadherých barev laděný papír. Díky Michalu Dandovi se dostal až na naše pracovní stoly, a my z něj teď vyrábíme oblíbené deníky se sešity na gumičce. Budou ve dvou variantách: z plně recyklovaného materiálu (uvnitř sešitů bude recyklovaný papír Cyclos firmy Antalis) nebo částečně recyklovaného materiálu (desky z recyklovaných kelímků, listy sešitů z bílého ofsetu s linkami, čtverečky a tečkami). Celý deník bude "uzavřený" gumou, s poutkem na tužku, kterou budou vyrábět ve spřátelené pražské chráněné dílně Bona. Využijeme zbytky gumových pruhů od firmy KOKA STYLE, s.r.o., z Černé Hory v Čechách, kde vyrábějí šle či-li kšandopéry. Půjde tedy o up-cykling. Z nepotřebného vznikne potřebné.
RECYKLOVANÝ PAPÍR Z POUŽITÝCH KELÍMKŮ NA KÁVU V ČÍSLECH
V UK se spotřebuje 4861 kelímků na jedno použití za minutu. To činí 7 miliónů denně ...nebo něco přes 2,5 miliardy za rok. Pouze 12 z těchto použitých kelímků je zrecyklováno. To je méně než jeden na každých 400 kelímků. Z 5 použitých kelímků na jedno použití vznikne 1 arch papíru (380g/m2, standardní rozměr 720 x 1020mm). Při recyklaci kelímku na jedno použití je zachráněno 90% obsažených papírových vláken, které jsou následně použity při výrobě krásného řemeslného papíru, vyráběného ohleduplným způsobem. Zbývajících 10 % plastů je dále recyklováno.
Napadne vás hned slovo RECYKLACE? Ano, to je jedna z možností, kterou u nás v dílně už také využíváme. Projekt s tímto názvem jde ještě dál. Vytváříme sešity s papírovými deskami z netradičních surovin. Díky grantové podpoře firmy AVAST jsme mohli nakoupit unikátní ručně vyráběný papír v rodinné manufaktuře PAPYREA, sídlící ve Zdislavě u Liberce. Majitel Michal Gorec nám nejdříve na workshopu ukázal postup výroby papíru ze lnu a bavlny, a pak jsme se domluvili na odběru archů nádherného papíru nejen z těchto rostlin, ale třeba i z morušového lýka, sloního trusu nebo starých riflí. Sešity a přáníčka, která z něj vyrábíme, patří mezi luxusní výrobky, které potěší i náročné milovníky papírenských produktů. Slavnostně jsme novou řadu pokřtili v pátek 23. listopadu i s patronkou projektu Veronikou Wildovou, zaměstnankyní firmy AVAST. Jí i všem z "avastí" nadace moc děkujeme.
...takže celý rok jsme díky podpoře Ministerstva životního prostředí, odboru životního prostředí Magistrátu hlavního města Prahy a grantové výzvě ČSOB Pomáháme regionům byli aktivní. Teď na podzim jsme pomáhali platformě Na ovoce obnovovat historický obecní sad u Únětic, starý odhadem sto let. Pomáhal nám Tomáš Zdéblo, akční také ještě ve sdružení Jestřábník. S Tomem jsme vysadili 45 vysokokmenných ovocných stromů, převážně hrušní, ale také moruší, jabloní a třešní. Bylo nádherné babí léto, i když v kalendáři stálo 31. 10.
O dva dny později nás čekalo dvoudenní sázení v Jindřichovicích pod Smrkem. Pod taktovkou Tomáše Werznera jsme vysadili dva obecní stromy: pravý zlatý déšť (štědřenec) a lísku, v parcích u tří budov místního domova důchodců pak dalších osm stromů (opět štědřenec, magnólii neboli šácholín, jedli a další budoucí krasavce). Vydatně nám při tom pomáhaly děti z místní školy, které přišly i s rodiči, psíky, dostavil se i pan starosta. Na exkurzi do naší dílny dorazí děti v lednu, cestu mikrobusem pro ně zaplatí poslanec Petr Pávek. Všem třem zmíněným subjektům, které sázení stromů finančně podpořily, patří náš veliký dík!
Fotografie z obou akcí najdete v AKTUALITÁCH: KONEČNĚ VÍME | POJĎTE ZA MNOU
Dnes jsme zasadili v rámci projektu Od papíru ke stromu a zpátky poslední dva stromky - zase v Riegrových sadech, ve spolupráci s Městskou částí Praha 2 a s podporou projektu ČSOB pomáhá regionům. Odborníci z Gartensty nám pomohli při zasazení dubu a katalpy trubačovité, lopatami se oháněli Péťa, Ríša a Martin. Další stromky vrátíme přírodě za spotřebovaný papír zase až na podzim. Děkujeme Tomášovi Werznerovi za pomoc při zajištění stromků a jejich dopravě ...i všem výše jmenovaným.
Děti, které se se svou třídou v průběhu tohoto školního roku zúčastnily v rámci projektu Boříme bariéry exkurze v naší dílně, dostaly i šanci vysadit si za spotřebovaný papír strom. Zima trvala dlouho, ale nakonec jsme se dočkali a dostali pokyn, že v půlce dubna můžeme sázet. Naše dílna si zasadila lípu, o tom jsme už psali. Další stromky pak už sázely děti: z Waldorfské základní školy Dědina sakuru a okrasnou jabloň, školáci z WŠ Letohradská černý topol, ozdobnou jablůňku usadily do předem vykopaných jam i děti z MŠ Vidoule a ze ZŠ v Zákolanech, exotický lyriovník tulipánokvětý přijeli zasadit žáci úvalské školy Heuréka. Sluníčko svítilo, všechno vonělo a sázení se s pomoci firmy Gartensta opravdu vydařilo. Snad se stejně bude dařit i mladým stromkům.
...tentokrát v Riegrových sadech, opět za podpory firmy Gartensta a ve spolupráci s Městskou částí Prahy 2. Stromky dodala firma Agarden z Mnichova Hradiště - Bosně a celou akci režíroval kamarád Tomáš Wezner. Všem patří velký dík.
Do podzimní výzvy ČSOB jsme se přihlásili s naším projektem exkurzí pro školy, jehož součástí je sázení stromů - náhradou za papír, který spotřebujeme na naše produkty. Postoupili jsme do finále a 6. ledna letošního roku skončila možnost na projekt přispět. Velmi si vážíme všech, kteří nás podpořili, a umožnili tak získat i další podporu od ČSOB - celkem jsme za exkurze a sázení stromků získali 112 027 Kč. Všem patří náš velký dík.
