... v Divadle Kampa se zase vydařilo. Přišlo hodně lidí, Víťa Marčík potěšil jak malé, tak i velké diváky, Agáta a Marek Menšíkovi byli v představení Jmenuji se Orel jako slepičí pár (ale i v dalších rolích) naprosto úchvatní, dílničku naší dílny navštívilo tolik dětí, že nestačily sešity. A jízda úspěšně pokračovala i odpoledne - hudební setkání Milana Caise z Tatabojs a Ondry Smeykala bylo neskutečně krásné a místy tak temperamentní, že tančila nejen Ráďa, ale i tři malé slečny (a kdyby nevyštípaly pětiletého Otíka, tančil by i jeden muž). Večerní debata Jardy Duška s Martinou Pražákovou o její práci s lidmi a koňmi potěšila a večer plynul ladně. 

Vznikl prostor i pro zázrak: Od rána jsem více či méně šikovně žádala diváky o podporu, kterou teď nějak víc potřebujeme. A v polední pauze se objevila Ivanka, která si u nás v dílně před pár lety dávala dohromady bolavou duši. Povedlo se jí to, vrátila se ke své původní profesi. Přišla se na nás podívat a poděkovat za vše, co jsme pro ni udělali. A předala obálku - s 25 tisíci, abychom to zase poslali dál a pomohli někomu dalšímu. Že jde o zázrak, není třeba zdůrazňovat, nic podobného se nám nikdy nestalo. Věci se posouvají k lepšímu a my jsme plni vděčnosti nejen za finanční podporu, ale za to, že se něco takového vůbec uděje. Je to dobrá zpráva pro nás všechny.