už v létě a poslal nám i fotku, jak se toulá s naším koženým deníkem po většinou pusté a neskonale krásné krajině. Pamatuju si, jak jsme si domluvili schůzku v sobotu a navíc o dovolené, protože Pavel je z Brna, odlétal z Prahy a pro cestovní kreativní deník, který si u nás vybral, se dřív stavit nemohl. Neměl vůbec čas, ale i tak jsme si nakonec skoro hodinu povídali - jako staří známí, i když jsme se nikdy předtím neviděli.

No a dnes Pavel poslal vzpomínku na své putování - je škoda se nepodělit. Kéž je jeho psaní inspirací pro všechny, kdo stojí nad našimi výrobky, vzdychají nad tím, jak se jim líbí, ale nevědí, jak by je se svými notebooky a chytrými telefony využili. Jde to, díky, Pavle. :-)

--- --- --- --- --- --- --- --- --- --- --- --- --- --- --- --- --- --- --- --- --- --- --- --- --- --- --- --- --- --- 

Příběhy… rádi je čteme, díváme se na ně, a máme-li štěstí, tak je můžeme i zažít. No a já to štěstí měl. Ten můj se odehrál na Islandu a bylo v v něm hodně putování, objevování nového, potkávání se s  lidmi, radost i zklamání... prostě všechno, co by v něm mělo být. Mohl bych se dlouze rozepsat o tom, kudy jsem procházel a co jsem viděl, ale to by nebylo to pravé – být na tom místě a prožít ho je nepřenesitelné. Důležité je to, že jsem se na cestu vydal sám a že mi tato země nabídla spoustu prostoru a času k tomu, abych skrze jeji přírodu zase našel něco v sobě – něco, co jsem dlouho hledal a potřeboval najít. Bude to znít hodně podbízivě, ale celou dobu mi dělal dobrého společníka můj zápisník – deník, kam jsem si zapisoval vše, od míst, kudy jsem procházel, po myšlenky, které mě provázely. Skoro bych ho nazval „svou druhou hlavou“. A taky mě provázela vzpomínka na příjemnou paní, která byla ochotna mi o víkendu otevřít jen proto, abych s tímto deníkem mohl odcestovat. Díky, Vlasto ;-)

PS: ...ale jednu příhodu si neodpustím: nikdy nezapomenu na slunný a větrný den v pustině, kdy jsem seděl u prašné a rozbité cesty, kudy tak jednou za hodinu projížděla auta, která spíš připomínala tanky, a zapisoval si své poznámky... a hlavně ty neuvěřielné pohledy řidičů, když mě tam viděli – uprostřed islandské krajiny...