mi vhrkly ráno cestou do práce, když mi přišla tato zpráva:

Dobrý den, Vlastičko, jak jsme si i řikali, mám invalidni důchod a se společnou pomocí hodných a laskavých a dovedných žen z Vnímej své tělo (hlavně tedy Luci) se zvedám, a taky u Lindy, kde se zase učím dělat rukama a nehrbím se u počitače. 

Dostal jsem teď od státu jako důchodce 5.000,-- a rád bych je poslal tam, kde mi přijdou důležitější. Já si svou sebelásku i sebepéči již obstarávám přiměřeně. Takže bych je poslal Vaší dílně. Děkuji, Michal Nedorost.

I takhle krásně může začínat úterý 8. prosince. Je to o to cennější, že v neděli odešla našemu nejmladšímu nováčkovi Mírovi maminka Líduška, dlouhodobě a těžce nemocná... Hoří tu svíčka a vzpomínáme. 

Život je někdy k neunesení smutný, když nás opouštějí maminky, a k slzám krásný, když nás hlasitě a neodvolatelně obejme nezištná a bezpodmínečná láska.